Otázky a odpovědi

Vhodná lokalita by měla splňovat tyto podmínky:

• blízkost rozvodny s možností připojení elektráren k síti
• místo leží v bezletové zóně
• je zde dostatečný prostor pro stavbu větrných elektráren tak, aby  byly v dostatečné vzdálenosti od obydlených oblastí a nepůsobily v krajině rušivým dojmem

Hladina hluku na úrovni 500 m od stroje se pohybuje okolo 35 - 40 dB – což je zhruba hladina hluku v obývacím pokoji. Stroje jsou  navíc plánovány ve velké vzdálenosti od obydlených oblastí, vzdálenost k nejbližšímu obydlí je v rozmezí 700 - 1200 m. Moderní stroje, které zde mají být umístěny, mají oproti starším typům navíc upraveny listy rotoru tak, aby hluk minimalizovaly. Točí se v průměru asi 2 500 hodin ročně, tj. něco málo přes 100 dní.

Povolené hladiny hluku v místě nejbližší budovy jsou podle českých zákonů na úrovni 50 dB (den) a 40 dB (noc). Tyto limity dodrží větrné elektrárny zcela bez problémů.

Je důležité si uvědomit, že elektrárna vydává hluk tehdy, pokud se otáčí lopatky – tedy pouze pokud fouká vítr. Hluk vydávaný lopatkami tak do značné míry zaniká ve zvucích okolního prostředí.

Agentura ochrany přírody a krajiny uvádí, že les ve vzdálenosti 200 metrů vydává při rychlostech větru 6-7 m/s přibližně stejný hluk jako větrná elektrárna ve stejné vzdálenosti.

Nejčastější oblastí dotazů jsou obavy z hluku, proto zde naleznete prezentaci věnovanou výhradně této problematice (ve formátu .pdf).

Stáhnete kliknutím na obrázek.

Pro zobrazení souboru je potřeba program Adobe Reader. Pokud jej nemáte, můžete si jej zdarma stáhnout zde.

Německý spolkový zdravotní úřad prováděl na toto téma podrobný výzkum. Výsledky měření prokázaly, že intenzita produkovaného infrazvuku je zanedbatelná. Infrazvuk bývá v tomto případě patrně mylně zaměňován za hluk větrného proudění. Více o infrazvuku ZDE.

Infrazvuk je označení pro nízkofrekvenční zvuk pod hladinou vnímání lidského sluchu (<20 Hz). Měřitelnost není již od 70. let žádným problémem. Typické zdroje v životním prostředí člověka poznamenaném technikou jsou všechny druhy strojů:
auta, letadla, vlaky nebo výrobní stroje. V přírodě je vytvářen infrazvuk bouřkami, vodopády nebo také větrnými turbulencemi na budovách. Ohrožení zdraví vzniká teprve při trvalé hladině zvukového tlaku nad 130 dB (tj. při vysoké hlasitosti).

Větrné elektrárny nesporně tvoří nové dominanty v krajině. Musí se stavět tam, kde je dostatečně větrno, tedy většinou na kopcích nebo rozlehlých rovinách. To, že jsou vidět, ještě ale neznamená, že pohled do krajiny zkazí. Harmonická krajina je vždy založena na rovnováze lidského působení a přírody. Někomu turbíny vadí – někomu zase přijdou elegantní. Každopádně jsou větrné elektrárny novým prvkem v české krajině a jako takový potřebují určitý čas, aby si na ně lidé zvykli.

Velmi zajímavý je průzkum britské nezávislé agentury MORI mezi obyvateli v obcích kolem několika větrných farem. Srovnávala jejich očekávání před výstavbou farem se zkušenostmi, které mají ze skutečného provozu. Respondenti tedy dvakrát odpovídali na stejné otázky. Například 12 % obyvatel očekávalo problémy s hlukem – ale po uvedení elektráren do provozu si už stěžovala pouhá 2 %. Poškození krajiny se obávalo 27 %, ovšem nakonec se farmy nelíbily jen každému desátému (12 %).

Rušení signálu by hrozilo pouze v případě, že by kovový sloup turbíny stál přímo mezi  nedalekou anténou a vysílačem. Ovšem tak blízko domů se elektrárny nestavějí.

Jiná situace nastává u točícího se rotoru. Tam dochází k podobnému jevu jako u stroboskopického efektu, kdy je elektromagnetické vlnění střídavě zastiňováno a intenzita signálu kolísá. Totéž způsobují projíždějící automobily nebo vlaky. míněné kolísání je však patrné jen v bezprostřední blízkosti pohybujících se předmětů. V běžných televizních a rozhlasových přijímačích je usměrňuje automatické vyrovnávání citlivosti, proto je diváci či posluchači vůbec nepostřehnou. Navíc se dnes vrtule turbín nevyrábějí z kovu, nýbrž z umělých pryskyřic, takže elektromagnetické vlny neodrážejí.

Ovlivní výstavba větrných elektráren cenu pozemků a nemovitostí v obcích, na jejichž katastru budou stát?

Vliv na cenu pozemků a nemovitostí v dané lokalitě nelze předpovídat. Např. podle zkušeností z obcí v ČR k výraznějšímu pohybu nedošlo. Vliv přítomnosti větrných elektráren bude každopádně klesat s tím, jak jejich počet v ČR poroste a lidé na ně budou stále více zvyklí jako na normální součást svého okolí.

Důležitým faktorem je i příspěvek, který obci z přítomnosti větrníků plyne – to naopak může pozitivně ovlivnit zájem o přistěhování se do obce. Obec má totiž díky strojům zajištěn stabilní příjem.

Chování ptáků ale i divokých zvířat v blízkosti větrných elektráren je rozdílné: zatímco některé druhy ptáků mezitím staví svá hnízda částečně v úkrytu generátorových skříní, vyhýbají se jiné druhy okolí elektráren. Pokud jsou větrné elektrárny dobře naplánované a postavené, nepředstavují pro ptáky a zvířata vážné nebezpečí.

Některá srovnání a studie naopak jednoznačně dokazují, že úmrtnost ptáků v případě mostů a lanových konstrukcí, věží a vysílačů, drátů velmi vysokého napětí, pozemních komunikací nebo skleněných ploch je řádově vyšší než u větrných elektráren. Např. v USA zahyne ročně při kolizi s lidskými strukturami včetně automobilů 100 miliónů až 1 miliarda ptáků. Střety s větrnými elektrárnami nepřežije v USA za rok 10 až 40 tisíc ptáků.

Více např. ve studii "K aktuálním problémům VtE z pohledu obratlovců" Mgr. Radima Kočvary, která byla představena v říjnu 2008 na 4. konferenci o Větrné energii v ČR (pořadatelem byla agentura b.i.d. services).

Elektrárny neruší zvěř. Liché jsou také obavy, že větrné elektrárny budou rušit nebo vyhánět zajíce, srnčí, lišky a další zvířata. Potvrdil to tříletý výzkum, který prováděl Ústav pro výzkum divoce žijících zvířat na Veterinární univerzitě v Hannoveru. Sledoval rozsáhlé území s celkem 36 větrnými elektrárnami i srovnávací oblasti, kde turbíny nejsou. Hustota zvěře na území s elektrárnami zůstávala stejná, nebo se dokonce zvyšovala. Z průzkumu mezi myslivci Dolního Saska vyšlo najevo, že nespatřují ve větrných elektrárnách vážné zdroje rušení domácí nízké zvěře. Ke stejnému názoru došli i myslivci v obci Břežany.

V souhrnu lze říct, že zvířata si na zařízení zvyknou, takže jimi nejsou rušena. Zvěř totiž ruší trhavé, nepravidelné pohyby. Pohyb rotoru větrné elektrárny je proti tomu plynulý, s max. otáčkami cca 16 - 20 ot/min.

Větrné elektrárny jsou umístěny dostatečně daleko a otáčející se stíny se budou pohybovat nad poli a lesy. V případech, kdy k tomu dochází, navíc umožňuje ovládání elektrárny takové nastavení, aby po dobu několika minut denně byla elektrárna zastavena.

Při přípravě projektů se počítá nejvyšší doba, po kterou v daném místě působení tohoto jevu hrozí (pokud by stále svítilo slunce, nikdy se nevyskytovaly mraky a rotor byl neustále kolmo k pozorovateli a vrhal tedy největší možný stín) a skutečná doba působení podle reálných meteorologických podmínek. Pokud zahrneme svit slunce, oblačnost a měnící se směr větru, celkově jde zhruba o pět až šest hodin v součtu za celý rok.

Stroje mají speciálně upravené lopatky tak, aby na nich námraza vznikala co nejméně. Pokud přesto námraza vznikne, stroj se zastaví a zastaven zůstane až do doby, kdy bude opět bezpečné jej spustit.

Více např. o námrazových detekčních systémech instalovaných na nejnověji spouštěných větrných elektrárnách najdete v prezentaci společnosti Vestas.