Na vychrtlém koni mála, co víme, jedeme vstříc větrníku

19. 5. 2016

Zápisník

Na vychrtlém koni mála, co víme, jedeme vstříc větrníku
19.5.2016    Mladá fronta DNES str. 17  Vysočina  Tomáš Blažek
 
Nedávno jsem v galerii viděl krásnou plastiku Dona Quijota, práci Lukáše Kubelky. Protože je 400 let od úmrtí Don Quijotova duchovního otce Cervantese, slavnou knihu dobrodružství rytíře Smutné postavy jsem si pak přečetl a hned se stal členem globálního fanklubu. Kdyby Cervantesův rytíř dnes spatřil větrné elektrárny u Věžnice či Pavlova, bojoval by s nimi (marně, jak jinak) do kompletního roztrhání svého těla. Když spatřím nad krajinou líně se otáčející listy vrtulí, vidím v duchu jeho kostnatý obrys, jak se vstříc drápům větrníků kymácí na zbídačeném Rocinantovi, provázen prostořekým Sancho Panzou. Nebudu si hrát na věštce, který ví, zda jsou lepší soláry než jádro a bioplynky bezpečnější než uran. V duchu prosťáčka Sancho Panzy doznávám, že se mi větrníky a jaderné elektrárny líbí a neděsí mě (zatím). Děsí mě těžba uhlí a elektrárny solární. Tím prvním ze země rveme energii, kterou tam uložilo slunce, tím druhým půdu před sluncem zakrýváme. Kudy jít? Větrníky přinesly do naší krajiny nové mysterium.

Nahoru
Menu:
Hlavní navigace: